Vnitřní etický kodex ÚJF

V tomto dokumentu se pro zjednodušení a hospodárnost užívá slov ve tvarech generického maskulina (např. výrazy stážista, zaměstnanec, pracovník, kolega, vědec, student). Toto nijak nepředurčuje pohlaví těchto osob.

I.            Preambule

Vnitřní etický kodex Ústavu jaderné fyziky AV ČR, v. v. i. (dále jen ÚJF) shrnuje rámcové zásady a hodnoty etického chování ve vědě a výzkumu a podporuje tak upevňování žádoucích mravních standardů v ÚJF.

Všichni zaměstnanci včetně těch, kteří konají práce mimo pracovní poměr nebo stážisti, se prioritně řídí „Etickým kodexem výzkumných pracovníků v Akademii věd České republiky“ (viz. obecné zásady, zásady výzkumné práce, zásady zveřejňování poznatků a výsledků, zásady chování ke studentům a spolupracovníkům a zásady pro posuzovatelskou, hodnotící, oponentskou a expertní činnost).

Společné zásady a hodnoty ÚJF jsou nalézány reflexí a diskusí osob s rozličnými vědeckými, filozofickými a teologickými názory. Všichni zaměstnanci se spolupodílejí na vytváření společných hodnot a realizaci výzkumných i společenských cílů ústavu v rámci svého nejlepšího svědomí a vědomí. 

II.          Obecné zásady Etického kodexu výzkumných pracovníků AV ČR

Výzkumný pracovník:

1. se ve své práci řídí základními lidskými mravními principy a zásadami,
2. nepřipustí, aby došlo ke střetu zájmu vyplývajícího z jeho postavení na pracovišti AV ČR a s ním související činnosti a jeho soukromého nebo jiného zájmu,
3. věnuje se prováděnému výzkumu s plným pracovním a osobním nasazením. Úhrn jeho smluvních pracovních úvazků u všech institucí zpravidla nepřekročí 1,5násobek pracovního úvazku,
4. vyžaduje od svých spolupracovníků chování, které je v souladu s těmito zásadami,
5. považuje vědu a výzkum za integrální součást kultury a základ inovací a hájí je proti jejich možnému zpochybňování,
6. vystupuje proti neetickému a nevhodnému užití vědeckých poznatků,
7. rozšiřuje a prohlubuje své znalosti a usiluje o zlepšení svých odborných schopností,
8. zachovává kritický postoj k vlastním poznatkům a výsledkům i k výsledkům svých spolupracovníků a je přístupný diskuzi a věcným argumentům,
9. obhajuje svobodu vědeckého myšlení, vyjadřování, výměny názorů a informací,
10. odmítá užívání nevědeckých přístupů a rasistických, náboženských, nacionalistických a politických hledisek ve vědě,
11. dodržuje principy nestrannosti a nezávislosti na ideologických a politických tlacích a na zájmech nátlakových skupin,
12. neváhá oznámit příslušným autoritám prohřešky proti etice ve vědecko-výzkumné práci, pokud o nich má vědomost.

III.         Zásady výzkumné práce

Výzkumný pracovník:

1. zaměřuje svůj výkon na rozšíření hranic vědeckého poznání a dbá, aby jeho prakticky využitelné výsledky sloužily ku prospěchu společnosti,
2. provádí výzkum tak, aby neohrozil společnost, životní prostředí či kulturní hodnoty,
3. při získávání, výběru a hodnocení dat vychází z obecných zásad (čl. II.) při respektování specifiky své disciplíny,
4. odpovídá za přesnost a objektivitu jím prováděného výzkumu a uvědomuje si meze použitých metod zkoumání,
5. při zveřejňování poznatků a výsledků k určitému problému odpovídá za jejich úplnost a ověřitelnosti a nezkresleně je interpretuje,
6. po zveřejnění uchovává primární data a dokumentaci všech podstatných výsledků po dobu obvyklou v příslušné disciplíně, pokud tomu nebrání jiné závazky či předpisy,
7. předává výsledky svého výzkumu nepodléhající utajení veřejnosti a širokou veřejnost s nimi uvážlivě seznamuje až po jejich zveřejnění v odborném tisku.

IV.        Zásady zveřejňování poznatků a výsledků

Výzkumný pracovník:

1. může být uveden jako autor nebo spoluautor publikace, pokud tvůrčím způsobem přispěje k jejímu vzniku, například k návrhu studií a pokusů a k jejich provedení, k analýze, interpretaci, teoretickému zpracování či modelování dat nebo k sepsání publikace, a pokud se spoluautorstvím souhlasí,
2. v publikaci uznává vědecký přínos svých předchůdců a kolegů ke zkoumanému problému, na který přímo navazuje, a při citaci nálezů a poznatků jiných autorů uvádí zřetelný odkaz na příslušný zdroj,
3. cituje i podstatné práce, které nejsou v souladu s jeho vlastními výsledky a závěry.
4. objeví-li ve svých publikovaných údajích významnou chybu, podnikne odpovídající kroky, například dá vytisknout errata nebo jinou opravu,
5. nedělí zbytečně výsledky a poznatky do více publikací, aby si uměle zvýšil počet prací.
6. nepublikuje eticky pochybným způsobem a nevyužívá eticky pochybných publikačních platforem,
7. publikuje s cílem předat výsledky a poznatky odborné veřejnosti, ne pouze za účelem vykázání prací jako vědeckých výstupů.

V.          Zásady chování ke studentům a spolupracovníkům

Výzkumný pracovník:

1. přijímá studenty a spolupracovníky ve výzkumu na základě objektivního ohodnocení jejich intelektuálních a etických charakteristik,
2. posuzuje své studenty a spolupracovníky na základě dosažených výsledků a chová se k nim spravedlivě. Nevyžaduje od nich činnosti, které patří k jeho vlastním povinnostem a neklade na ně požadavky nepřiměřené jejich schopnostem a možnostem,
3. předává slovem i osobním příkladem své znalosti, dovednosti a zásady dobrého chování ve vědě svým studentům a spolupracovníkům,
4. věnuje se výuce svých studentů, rozvíjí jejich nezávislé, kritické myšlení a zodpovědný přístup k práci a respektuje jejich právo na svobodné vyjádření názorů na výzkum,
5. podporuje kvalifikační růst studentů a podřízených výzkumných pracovníků a jejich badatelskou a publikační aktivitu a mezinárodní kontakty a uvádí je mezi autory publikace, pokud k jejímu vzniku tvořivě přispěli.

VI.        Společné etické zásady ÚJF

Smyslem těchto společných zásad etického kodexu ÚJF je doplnit etické zásady k Etickému kodexu výzkumných pracovníků v AV ČR.

1. Každý zaměstnanec ÚJF dodržuje zákony ČR a ostatní právní předpisy, jakož i vnitřní předpisy ÚJF. Varuje se jakékoliv trestné činnosti.
2. Ctí ÚJF a svým jednáním se nedopouští ničeho, co by mohlo poškodit dobré jméno ÚJF. Je si vědom toho, že ho svým vystupováním, chováním a působením reprezentuje navenek.
3. Odmítá diskriminaci na základě rasy, etnického původu, národnosti, ideologie, náboženského vyznání, víry, světového názoru, věku, pohlaví, sexuální orientace, fyzického handicapu, jazyka, sociálního původu nebo majetkových poměrů. Vůči všem jedná s respektem, bez ohledu na sociokulturní odlišnosti. Dodržuje princip rovného přístupu a rovných příležitostí. Odmítá jakoukoliv formu sexuálního obtěžování.
4. Všichni zaměstnanci, bez ohledu na jejich pracovní zařazení, odmítají projevy šikany na pracovišti jako je například bossing, mobbing či staffing.[1]
5. Zkušení zaměstnanci jsou si vědomi své zvláštní odpovědnosti za rozvoj svého pracoviště a výchovu či morální vedení mladších kolegů. Věnují zvláštní pozornost své úloze v roli řídících pracovníků, projektových koordinátorů a obdobných pozic, kde se očekává rovněž vedení pracovníků a pracovnic po etické a morální stránce ve vztahu k profesním činnostem.
6. Věcné i finanční prostředky svěřené na výzkum využívá každý zaměstnanec účelně a efektivně. Je si vědom své odpovědnosti vůči společnosti, zaměstnavateli i poskytovatelům, jejichž prostředky využívá.
7. Dodržuje zásady ochrany duševního vlastnictví, a to jak při vlastní práci, tak i při nakládání s tvorbou druhých, a dbá na správné afiliace výsledků vědecké činnosti a řídí se platnou Směrnicí k ochraně práv duševního vlastnictví vznikajícího v souvislosti s činností ÚJF a jeho zaměstnanců.
8. Nepublikuje eticky pochybným způsobem. Nepřivlastňuje si výsledky druhých, nedopouští se plagiátorství.
9. Vede-li výzkumný tým, dbá na korektnost a otevřenost ve vzájemné komunikaci s členy týmu a vyhýbá se autokratickým metodám řízení [2]. Brání tomu, aby požadavky na výkon a odborná soutěživost vedly k nepoctivému jednání.
10. Všichni zaměstnanci podporují ženy ve vědě, vybízí je ke kariérnímu postupu a odstraňují bariéry karierního růstu.
11. V případě vědeckých sympózií, diskusních panelů a seminářů v ÚJF nastavujeme rovné podmínky pro přednášejí a prezentující.

Možné porušení zásad správného jednání ve vědě se řeší:

1. Přímo na pracovišti ÚJF na úrovni jeho organizační struktury, a to vždy o jeden stupeň vyšší, než ve kterém se spory vyskytly. K jejich řešení lze na příslušné úrovni ustanovit komisi ad hoc.
2. V Komisi pro etiku vědecké práce AV ČR, pokud je řešení nad rámec pracoviště ÚJF nebo pokud účastníci sporu nejsou spokojeni se závěry přijatými na pracovišti.
3. V součinnosti všech zúčastněných stran, při čemž se dbá na nejvyšší možnou ochranu soukromí. Závěry řešení musí být oznámeny všem zúčastněným a obsahovat opatření vedoucí k nápravě, pokud je porušení etiky vědecké práce zjištěno.

VII.      Společné hodnoty a vize ÚJF

V ÚJF vycházíme z přesvědčení, že lidé jsou svobodní a jsou si rovní v důstojnosti i v právech. Tomuto přesvědčení odpovídají hodnoty, kterými se ústav jakožto zaměstnavatel řídí, a také budovaná „firemní“ kultura. Následující Vize ÚJF jsou základním stavebním kamenem firemní kultury a udávají základní směřování ústavu.

Vize ÚJF:

• ÚJF chce přispívat k vědeckému poznání a být významným pracovištěm v oboru jaderné fyziky v rámci ČR a současně etablovaným ústavem na mezinárodní úrovni.
• ÚJF podporuje nové generace vědců a výchovu studentů, mino jiné i nabídkou vědeckých možností na mezinárodní úrovni a rozvíjením široké spolupráce s univerzitami.
• ÚJF usiluje o vytváření vnitřní firemní kultury a významnosti v mezinárodním vědeckém prostředí pro zvýšení atraktivity pracoviště a získávání nových vědeckých pracovníků.
• Současně usiluje o posílení interní komunikace vedoucích pracovníků se zaměstnanci tak, aby se tito podíleli na způsobu řešení problémů v ÚJF, s možností transparentně řešit problémy na pracovišti.
• ÚJF usiluje řízením personálních procesů napříč celým ústavem o dosažení maximální možné spokojenosti zaměstnanců, kvalitních rovných pracovních podmínek, adekvátní péče o zaměstnance a interní komunikace.

Společné hodnoty jsou samotnou podstatou firemní kultury. Firemní kultura je důležitou součástí identity a dobrého jména ÚJF.

Společné hodnoty vnímáme v:

• rovných příležitostech,
• spravedlnosti a objektivitě,
• slaďování pracovního a rodinného života,
• pracovitosti,
• bezpečném prostředí,
• otevřenosti,
• loajalitě,
• stabilitě/jistotě pracovních podmínek,
• vzájemné podpoře,
• soudržnosti.

[1] Bossing = šikana na pracovišti směrem od nadřízeného k podřízenému. Chování nadřízeného, které poškozuje podřízené před jejich kolegy, znesnadňuje jim jejich práci a postupně se stupňuje.

Mobbing = útoky skupiny proti jednotlivci. Charakteristická je skrytost, rafinovanost a zákeřnost.

Staffing = útoky podřízených směrem k vedoucím pracovníkům.

[2] Autokratická metoda řízení - veškerá moc i rozhodování je v rukou vedoucího, existuje minimální možnost pro vlastní kreativitu, neboť jsou vedoucím jasně stanovené úkoly. Komunikace probíhá primárně shoda dolů.