Co vzorek datuje
Výsledkem radiouhlíkového datování je doba, kdy došlo k vyloučení datovaného materiálu z uhlíkového koloběhu. Neurčujeme tedy datum narození nebo smrti organismu, výroby dřevěného předmětu, nebo založení stavby, ale například dobu prořezání zubu, dobu utváření letokruhu dřeva nebo kostního kolagenu a podobně. V případě kostí nedospělého jedince doba utváření kolagenu odpovídá době smrti.
Při výběru vzorku pro datování nálezového kontextu je vždy potřebné zvážit, jaký vzorek je nejvhodnější a jaká data se do konečného výsledku promítají, včetně interferujících faktorů.
Pro datování je nutné splnění podmínky uzavřenosti datovaného vzorku vůči přirozenému koloběhu uhlíku V opačném případě by mohlo docházet ke kontaminaci vzorku pohyblivými a později vzniklými huminovými kyselinami (snižují zdánlivé stáří vzorku), nebo fosilním CO2 z geologického podloží (zvyšují stáří vzorku). Tyto chemické formy mladšího i staršího uhlíku musí být v rámci laboratorního zpracování ze vzorku důkladně odstraněny, aby nedošlo ke zkreslení výsledku datování.
